Mateřská dovolená

Pozitivních zpráv není nikdy dost:). S radostí tedy oznamuju, že 9.4.2024 se nám narodil Teodor, který potřebuje mou pozornost a péči více než ostatní. Ordinace naštěstí funguje nadále i beze mě. Péči Vám poskytnou moji šikovní kolegové. Pro případné objednání využijte náš služební telefon: 773 469 848. Více informací najdete na www.fyzio.net. Aktuality o mém návratu prosím sledujte zde.

Úzkost (nejen ta poporodní) z pohledu ayurvédy

Nejsem vzdělána v ayurvédské medicíně. Mé osobní zkušenosti s úzkostmi mě k ayurvédě přivedly. Pohled auyrvédy a doporučení, která nabízí v souvislosti s úzkostmi pro mě byly tak užitečné, že mám chuť je sdílet. Nebudu se detailně pouštět do vysvětlování ayurvédských pojmů, protože jim sama nerozumím. Vezměme jen ty nejdůležitější pro pochopení naší záležitosti. Snad to bude pochopitelné i v mém někdy až příliš vše propojujícím podání. 

Ayurvéda je velmi stará věda o životě. Využívá zákony přírody k péči o člověka – jeho fyzické a duševní zdraví. Nejde jen o doporučení stravy, ale o holistický pohled obsahující rady ohledně životosprávy, výběru aktivit a režimových opatření. Ty jsou užitečné zejména v případě vychýlení těla, duše a mysli z rovnováhy. 

Dle ayurvédy je celý svět včetně našeho těla sestaven z pěti prvků – prostor, vzduch, oheň, voda a země. Podle jejich vzájemného „namíchání“ můžeme rozlišit tři dóši – principy nebo také energie s různým působením. Váta je složená z prostoru a vzduchu, Pitta z ohně a vody a Kapha z vody a země. Dle jedné z mnoha kategorizací lze říci, že Váta reprezentuje pohyb, Pitta energii a Kapha strukturu. Dle převahy dóš v těle můžeme u každého z nás určit osobní konstituci a na základě té dát doporučení vhodné stravy, režimu apod. Každá konstituce má specifické vlastnosti a inklinuje k specifickým neduhům. Je dobré znát svou konstituci, abychom se udržovali v pásmu zdraví a věděli, jak se projevuje vychýlení z rovnováhy. Konstituci si lze nechat vyčíst z pulzu. Určení konstituce z dotazníku může být někdy zavádějící, protože může být zkresleno aktuálními nerovnováhami v těle. To, že jsme určitá konstituce ještě neznamená, že nemůžeme mít dysbalanci v jakékoliv dóše. Jsou totiž v každém z nás přítomny všechny. Jen jejich vychýlení je u určité konstituce pravděpodobnější než u jiné. 

A teď už pojďme k tomu, proč jste museli číst ten dlouhý úvod. Tedy k úzkostem. Úzkost je dle ayurvédy projevem dysbalance Váta dóši. Toho jemnohmotného v nás, prostoru a vzduchu, toho co je neustále v pohybu. V těle má princip Váty za úkol veškerý pohyb a transformaci – dýchání, žvýkání, polykání, ovlivňuje krevní oběh, činnost nervového a trávícího systému a má mnoho dalších funkcí. Dle ayurvédy Váta dóša sídlí v tlustém střevě, kůži, plicích a žaludku a ovlivňuje mozek, sluchový orgán, kosti, klouby, močové ústrojí a stehenní svalstvo. Její nerovnováha se na tělesné úrovni projevuje oslabeným trávením, nadýmáním, zácpou, záněty žaludku a střev, žlučníkovými a ledvinovými kameny, nemocemi kloubů a močového měchýře, jater a nervů, osteoporózou, suchou kůží a lámavosti nehtů. Z mentálního hlediska reprezentuje Váta tyto kvality: nízkou energii, slabost, citlivost, bystrost, velkou představivost, kreativitu, originalitu apod. Vychýlení z rovnováhy snadno vede k velké náladovosti, agitovanosti, nervozitě, úzkosti, strachům, hodně mluvy bez významu, k poruchám spánku a třesu. „Krásné“ názvy a příměry nerovnováhy v mentální oblasti jsou vybzikaná Váta, pocit jako v jedoucí houkající sanitce nebo když koně utečou z ohrady (kurzy Kateřiny Halamové).

Dóši jsou vepsané nejen v našem těle, ale můžeme jejich kvalitami popsat i jednotlivá roční období, denní dobu, životní období a události. Podzim, zima a u žen období po menopauze přináleží Vátě, dále pak pozdní odpoledne a stmívání. Z hlediska poporodních úzkostí je podstatné, že na konci těhotenství, při porodu a po něm také dochází k výraznému zvýšení Váty v těle. Porod je spojen s velkým pohybem energie generované přímo tělem a to Vátu zvyšuje enormě. Ženy se sklony k vátové nerovnováze tak v tomto období mají větší riziko jejího vzniku nebo prohloubení.  

Vzhledem k tomu, ze má Váta kvalitu pohybu, lehkosti, chladu, suchosti, drsnosti, tak opačné kvality působí na nerovnováhu Váty blahodárně. Především je to stabilita, teplo, pravidelnost a výživné jídlo. Tak trochu opak toho, co přináší současná doba. 

Jak tyto kvality uplatnit v praxi? 

Stabilita znamená dobré vztahové zázemí, nasycení potřeby lásky. Sebeláska má v tomto ohledu opravdu důležité místo a můžeme ji projevovat sebepéčí. O té později. Stabilitu zvýší i omezení cestování a pravidelnost. Pocit stability a ukotvení je dán také pocitem z prostoru, v kterém žijeme. Můžeme si z domova nebo alespoň jeho části vytvořit teplé a měkké hnízdečko a vyvážovat tak chlad a drsnost Váty. Stabilitu přináší i ukotvení v našem těle, takže například jóga – ásanová praxe a pranayama(dechová cvičení) může v tomto ohledu nabídnout mnohé. 

Důležité je nalezení pravidelnosti v každodennosti. Je dobré usilovat o pravidelnost spánku, v aktivitách a v jídle. Usínání do 22 hodiny je ideální. Pohyb je dobré mít pravidelný a mírný, např. chůze nebo plavání(samozřejmě ne hned po porodu). Avšak pamatujte, že procházky ve větrném a chladném počasí vybzikané Vátě také nepomohou. 

Stravování je podstatná kapitola, protože právě stravou můžeme mnoho zlepšit a naopak. Nerovnováha Váty sama o sobě zhoršuje trávení, které je oslabené. Oslabení se projevuje nadýmáním, zácpou střídající někdy řidší stolici… zkrátka jako kdyby nám do našeho trávicího ohně foukal vítr. Důležité je nastolit pravidelnost, aby bylo tělo připravené na jídlo a vzalo z něj maximum, aniž by ho to zatížilo. V době nejvyššího trávicího ohně, což je 11-14 hodina je dobré sníst oběd. Dělat si hlad, takže mezi jídly netláskat, neujídat a nechat tělo strávit přijaté. Pomoci v rozhoření trávení může čaj z fenyklu, koriandru a římského kmínu. Obecně by mělo být jídlo výživné, dobře uvařené, teplé, mírně kořeněné a nikoliv suché. Vátu zhoršuje mnoho syrové stravy, pečivo, sušené ovoce, nadýmavá zelenina, smažená jídla, jogurty, cukr, hořké, trpké a pálivé pokrmy a pití studených nápojů a káva. Odpoledne kolem čtvrté se Váta začíná zvyšovat, tak je dobré si toho být vědom a nepodlehnout chuti na dobrůtky z bílého cukru, které Vátu dále zvýší. Pro harmonizaci Váty je skvělé zlaté mléko neboli kurkuma laté. Koření, které nabízí např. Sonnentor můžete přimíchat do kvalitního mléka, nechat povařit a případně dosladit medem nebo datlovým sirupem. Ten pocit prohřátí, vyživení a klidnější usínání chcete pak každý večer. Na pití zlatého mléka v těhotenství jsem v různých zdrojích našla různé názory, tak se raději vyhnu jejímu doporučení v tomto období. U kojících žen je zlaté mléko bezpečné dle dostupných zdrojů. Přepuštěné máslo(ghi) je další z ayurvédských pokladů pacifikujících Vátu. Tyto potraviny jsou skvělé zvlášť u těch „vysušenějších typů“. Lidem se sklony k snadnému přibírání by tyto dvě doporučení asi pocitově ani reálně neudělaly tak dobře. 

V rámci sebepéče by byla velká škoda opomenout Vátu harmonizujicí techniku zvanou abhyanga- celotělová masáž teplým olejem. Teplý olej má kvality opačné k suchosti, drsnosti a chladu, takže je skvělým prostředkem k její harmonizaci. Udělat si večer chvíli pro sebe a promazat celé tělo teplým olejem je krásný vátu uklidňující rituál. Doporučený je seznamový olej. Určitě se ale dají využít i jiné. Já mám v oblibě meruňkový a mandlový. V těhotenství  a po porodu je tato masáž velmi doporučovaná i každodenně a to zejména v oblasti břicha, kde Váta sídlí. 

Postupně se mi podařilo do života zapojit většinu z těchto doporučení a vidím změnu. Úleva nastala už tehdy, když mi tyto ayurvédské pojmy pomohly se v problematice úzkostí lépe zorientovat a pojmenovat přesně to, co jsem uvnitř prožívala. Dále se mi daří vidět a cítit už jemné vychýlení z duševní rovnováhy a mít po ruce více prostředků, jak svou Vátičku nasměrovat tam, kde nedělá neplechu. Neříkám, že je to všelék, ale určitě může pomoci zlepšit kvalitu života těm, které úzkostné stavy trápí.

Přesto, že je můj život řízen nejen mými potřebami, ale i těmi dceřinými, lze uvedené zařadit do každodennosti a to se mi na tom fakt líbí. 

V textu používám informace z kurzů ayurvédské poradkyně Kateřiny Halamové, z knihy Ayurvéda od Davida Freje, z knihy Iyengar yoga for motherhood od Grety Iyengar a spol a z dostupných internetových zdrojů. 

Joga nidra aneb relaxace těla i mysli

Docela často, vlastně téměř u každého klienta zjišťuju, že má potíže se uvolnit, zrelaxovat tělo. Samozřejmě uznávám, že uvolnit se polosvlečený na lehátku před terapeutkou, kterou vidíte poprvé v životě, není tak úplně jednoduchý. Ale myslím, že to není jen o tomhle. Často se v běžném životě cítíme pod tlakem a přepínáme se nevědomě do režimu boj nebo útěk … naše tělo se zaktivuje, aby situaci zvládlo. Pak by měla přijít fáze využití potenciálu aktivace těla a poté by mělo dojít k uvolnění a návratu do normálu, ale to často nepřichází a my setrváváme ve stresové reakci, aniž jsme si toho vědomi. Přetrvávající napětí se dotýká všech tělesných systémů. V těle připraveném k boji není čas ani prostor pro regeneraci, imunitní reakce ani běžné metabolické procesy, apod. energie musí být investovaná jinam. V oblasti psychiky dochází také ke změnám. Ať už je to například snížený práh reaktivnosti na jakýkoliv podnět, protože jsme zkrátka připraveni k reakci… nespavost nebo neschopnost se soustředit. Myšlenky se chovají jako splašená opice skákající ze stromu na strom. A to to beru opravdu letem světem, protože hlavním důvodem, proč tohle píšu, je podělit se o jeden z nástrojů, jak napětí v těle snížit.

Variant, jak z bludného kruhu ven, je mnoho. Můžeme změnit vnější podmínky nebo ty vnitřní. Se všemi každodenními povinnostmi se hned vypořádat nedá, ale co můžeme udělat hned, je začít měnit naši reakci na ně. Naučit se vnímat napětí těla a vědomě ho uvolňovat. Být více v těle a méně v myšlenkách. Více vnímat svými smysly a naslouchat svým pocitům. Být si vědomi dechu a ve chvílích, kdy se dech stává povrchní, ho prohloubit, a zabránit tak prohloubení stresové reakce.

Tak tyhle všechny benefity jsem objevila při praktikování joga nidry, jógového spánku. A má jich mnohem více, ale to bych se nořila zbytečně hluboko. Joga nidra je ve své podstatě vedená meditace. Hlas z nahrávky vás vede ke zklidnění a koncentraci mysli na vaše tělo, na jeho jednotlivé části tak, abyste je uvolnili. Postupně se přes uvolnění těla dostáváte ke zvědomění dechu a práci s protichůdnými pocity. V další fázi se můžete pustit do zkoumání vnitřního světa.

Na Youtube jsem našla nahrávky Bihary school, kde joga nidra vznikla, ale jsou v angličtině. Zjistila jsem, že při jejich poslouchání se nejsem schopna naprosto zrelaxovat, i když všem slovům rozumím. Buď je to indickou angličtinou, která je docela zábavná, nebo tím, že naše podvědomí komunikuje mateřštinou. Z důvodu potřeby nahrávky v češtině jsem se odhodlala k vytvoření svých vlastních nahrávek. Nebyla jsem si jistá, jestli se budu chtít poslouchat, ale nakonec jsem si na sebe zvykla. První nahrávky jsou vytvořené, a tak je chci nabídnout i vám.

Moje první nahrávka je sice po otevření nazvána jako joga nidra druhá část, ale s tím si hlavu nelámejte, už jsem nechtěla nahrávku přetáčet. Stačilo, že jsem je musela přetáčet při každém bouchnutí dveří nebo kvůli otázce zaznějící zpozadveří v 13.minutě nahrávky: „dáš si ptáčka“? 🙂

Nahrávka je určená všem, kteří chtějí joga nidru použít pro uvolnění a zvědomnění těla a dechu.

Druhá nahrávka jde více do hloubky a doporučila bych s ní začít až po nácviku uvolnění těla, tj. poslouchání první nahrávky.

Třetí nahrávka je plná verze Jóga Nidry z biharské školy v Indii. Doporučuji ji nejvíce, pokud chcete maximálně využít to, co to Jóga Nidra může přinést do Vašeho života a jste ochotni si na sebe vyhradit dostatek času na pravidelnou praxi.

Doufám, že přijdou nahrávky někomu vhod, a kdybyste se se mnou chtěli podělit o své dojmy z nahrávek, budu moc ráda… třeba je vylepším nebo se pustím hlouběji. Tak hezké jógové spaní..

Thajské dobrodružství

Občas sama sebe překvapuju.. Jsem schopna se ze dne na den rozhodnout, že pojedu do Thajska, protože nemám žádné plány, jak strávit dovolenou, a zrovna v Thajsku je kurz masáže vnitřních orgánů vedený mým nejoblíbenějším Mistrem  – Mantakem Chia.. před měsícem mě to prostě najednou přišlo jako dobrý nápad a byl to sakra dobrý nápad:). Pak už jen hledám znamení, že to je dobrá volba a přehlížím všechna zaškobrtnutí. Tentokrát těch znamení bylo milion. Letenky mi zařídila má úžasná klientka, můj dobrý anděl.. Na účtu není moc peněz a tak potřebuju levné ubytování. V resortu, kde se kurz koná, mi nabídli skoro dvakrát levnější pokoj… s tím, že to je questhouse Mistra.. Pravda, začala jsem si myslet, že budu přímo v domě Mistra a to se nekonalo, ale jinak perfektní ubytování… vlastně nazačátku jsem byla nervózní z neustále puštěných sušiček na prádlo… ale po zjišťení, že ty údajné sušičky sedí na stromech a nožičkama synchronizovaně „suší“ svá tělíčka a jsou po celém areálu, jsem se uklidnila… další znamení byla nabídka – opět od mé klientky – abych na Phuketu udělala pár snímku luxusních vil a v jedné z nich bezplatně bydlela… přemýšlím vteřinu…. jo, tak to beru…

Vnitrostátní letenky jsou levné a z pracovní dovči se stává skvělý výlet s průvodkyní Joy. Zábavnou a vřelou thajskou ženou, která mě doprovází po vilách..  luxusní vily, luxusní program…. 4 dny utekly jako voda jako vlny rozbouřeného moře, do kterých  se Joy bála vstoupit. Ale vždy usměvavá čekala až se kachna vykoupe a zahalená odpočívala ve stínu.. Sand, sea  a sun – no please:)!

Přesun do Tao garden v sobotu v pozdních hodinách. Letadlo a taxi, smradlavý batoh ze zavazadlového prostoru, cesta taxikem 45minut po tmě do nikam, sušičky, hlučná klimatizace.. nebylo mi líp s Joy? Doma? Kdekoliv jinde?

Ráno budíček v sedm. Recepce: „Kde máme prosím uvítací ceremoniál, ten v sedm třicet? Myslíte ten v 7:30 pm? Jo ehm… pm, really?“ Jakože jsem vyměnila kvůli jednomu písmenku luxusní ubytování za tohle? Asi jsem dostala den navíc, abych ho mohla strávit užíráním se proč jsem si opět důkladně neprostudovala informace o kurzu. Ale ne, byl to supr den. Skvělý bazén, skvělé jídlo…

Akorát bez kafe? Ani tao kafe?? Když je tao wifi…. později jsem našla kavárnu a dost mě uklidnilo, že můžu své srdce pravidelné zneklidňovat šalkem dobré kávy. Potkávala jsem lidi, kteří mi kladli divné otázky: „Jsi tady pro Chi Nei Tsang? Whats? You mean massagge of internal organs? Tak to jo!“ Kvůli tomu tady přesně jsem, akorát to neumím ani vyslovit… moje klasika. Jinak ty bytosti vypadaly normálně, bez batiky a šílenství v očích. Večer byl uvítací ceremoniál. Mistr Mantak Chia, ke kterému jsem dorazila, abych ho stihla živého, vypadá, že ho levou zadní porazím v závodu kdo dřív umře, byl okouzlující.. jako hlavně teda byl normální!

Mám předsudky, já vím… ale pracuju s tím… vlastně takhle … je to v pořadníku… And the hightlight of the day… představme se vzájemně! Tuhle pasáž miluju, vyloženě si v tom libuju už od střední. Proběhlo to ale v klidu. Myslím, že ve skupině 45 lidí usnete zhruba po 8 monolozích, zvlášť když je většina v japonském jazyce. Probudilo mě snad jen: „Jsem Alessandro, se dvěma S, ne ten s X“.“Jsem Lucie, Česká republika, fyzioterapie, jóga, trochu akupunktura, chtěla jsem především vidět HO a potřebovala jsem aby se mi vešel kurz přesně mezi rozlučkovou party kamarádky a její svatbu, tak jsem tady. Jo a taky je to nejmíň ezo kurz z těch, které pořádáte. Bála jsem se šílenců v batice s blesky v očích. Tak jsem na to Či Nei cosi dost zvědavá“. No dobře, byla jsem mnohem mírnější, ale takhle bych se myslím docela zviditelnila, což taky miluju. A velké překvapení! Ani nevím jak mám za kamarádku Němku a Francouzku – trochu .. vlastně úplně.. chichi .. – dêja vu z Indie.

 

Thajsko 2018

Indie 2015

Ale tentokrát se kamarádím i s Novozelanďankou, Australanem, Francouzskou č. 2 a ItaloEgypťankou. Asi díky tomu, že už první den začínám rozpoznávat cosi jako anglická slovíčka vycházející z úst protinožců. V Indii se mi to zadařilo po 3 týdnech. Díky pane Kupko… my dear teacher of English! Vím, není to se mnou snadné, ale vidím pokroky. Už se mi nestává jako jedné Francouzce, že se zoufale snaží najít dick na svém těle a nedaří se jí to. Australanka se snaží přijít na kloub tomu, co že to Francouzska hledá, ale v záchvatech smíchu nakonec nikdo neví a v Thajsku už vůbec nikdo nic radši ani nechce vědět.

Ráno cvičíme Qi gong a učitel ze Švýcarska vyzývá ke stažení Pyrenea. Usmívám se, Pyreneje miluju, ale tuším, že o ně tu nejde.. stahuju pánevní dno neboli Perineum, soustředím se na „lambr“ a jsem spokojená, že jsem prý spolu s ostatními „winner of the day“! Cítím se tak. Hodně tu krkáme, protože „gaz“ to je to nejhorší! Respektovaná osoba, guru, v posluchárně si do mikrofonu krkne jako zvíře a poznamená  “ It was a good one, haha.“ Pak mějte respekt. Masáž bránice tu zvládaj dokonale.

A teď vážně. Hodně mi to dalo. Chi Nei Tsang je skvělá masážní technika, která udělá zázraky, ale je náročná. Nic není striktní, jde o cit v rukou, intuici, kam sáhnout, jak hluboko, jak silně. Orgány břicha a hrudního koše ukrývají emoce, které když uvolníte, tak vám nedají v noci spát.. spolu s horkem a hlučnými potvorami. Musí se pomalu a s citem. Zvlášť když jediný, kdo vám může pomoct s problémy se spánkem vypadá jako Mrakomor z pohádky Princ a Večernice:))..

Mantak Chia je Mistr, pro mě určitě, Mistr svého řemesla. Dřív jsem si na kurzech říkala „bože co to říkaj, vždyť tohle není pravda nebo minimálně né vždycky“. Tohle mi dává smysl, naprostý. Poprvé vím, že tohle budu ochotna dělat i na svých příbuzných. Na nich se vyřádím:). Poprvé vím, že chci být instruktorka. No dobře, promluvíme si o tom za měsíc. Evidentně bych měla ještě promasírovat oblast ledvin a usmát se na své srdce, abych trochu vychladla:).

Každopádně a to hlavně 🙂 thajské dobrodružství, které nebylo v plánu mi dalo hooodně. Myslím, že tam nahoře se někdo velmi snaží o to, abych se naučila přijímat, to co je teď a tady… co přichází, aniž bych o to žádala. Abych si uvědomila, že i přesto, že můj život není takový, jaký jsem si vysnila, tak je sakra dobrý… A já jsem za něj sakra vděčná. A teď už musím jít užívat si poslední tři dny v Thajsku.. poslední tohoto výletu, samozřejmě ;). Protože, Mantaku, za rok jsem tu zase!

 

 

Jak jednoduše předejít bolestem pohybového aparátu pro pokročilé

První úvaha Vám nepřinesla nic nového? Chápu. Byla hodně obecná a zjednodušující, ale já mám ráda cesty od jednoduchých k nejsložitějším věcem a pak zas zpět, ale možná už s větším nadhledem, pochopením, vděčností a respektem, co všechno se za tím zdánlivě banálním skrývá.

Psala jsem o nutnosti rozpohybovat energii. Někdy to ale z nějakého důvodu nejde a bolest přetrvává. Za tím se může skrývat spoustu příčin. Zkusme se na to podívat z trochu nefyzioterapeutického úhlu pohledu.

Jsou v těle místa, kde dochází ke stagnaci energie častěji než jinde. Dřív jsem brala jako dostačující vysvětlení, že jsou to svaly, které mají predispozici k přetížení, že drží tělo proti gravitaci a také jsou na ně kladené větší nároky v každodenních činnostech. S tím se ztotožňuji i nyní, jen mi do kompletnější představy PROČ právě tyhle místa pomohl pohled čínské medicíny a zkušenosti se svým tělem a z ordinace.

Čínská medicína se opírá o existenci určitých druhů energií v přírodě a stejnětak v těle. Nazývá je elementem dřeva, ohně, vody, kovu a země a přisuzuje jim určité kvality, jejichž reálné projevy můžeme úplně normálně pozorovat v přírodě. Stejné kvality jako mají tyto elementy jsou zhmotněné v našem těle v podobě orgánů – v pěti yinových (plných) a k nim přiřazených yangových (dutých). Energie elementů se v těle projevuje nejen v této zhmotněné podobě, ale i na úrovni kanálů – meridiánů.  V praxi zjišťuju, že emoce, které jsou s jednotlivými orgány dávány do souvislosti dle TČM se v daných meridiánech projevují v podobě stagnací. Větší tendence k usazování emocí mají yangové dráhy nebo je alespoň častěji nacházím v tenzi. Nejvíc napětí bývá v různých částech dráhy močového měchýře, která se táhne po celé zadní straně těla a dále v dráze žlučníku jdoucí po bočních stranách.

Připadá mi zajímavé, že ashtanga jóga, kterou cvičím se v první sérii věnuje především předklonům a až v dalších sériích pracuje vydatně se záklony. Odpovídá to také mým pozorováním, že pro zdárné uvolnění míst na přední straně těla a pro kvalitní aktivaci některých svalových skupin je potřeba začít uvolněním stagnací v yangových drahách. Ale to zatím jen pozoruju.

Chtěla jsem v pokračování úvah na téma předcházení bolesti pobídnout kromě pouhého rozpohybování energie také zaměření pozornosti na uvolňování právě těchto dvou yangových drah. Mně se osvědčilo aktivní protahování do předklonu a úklonu v první fázi a pasivní setrvání v pozici po delší dobu v druhé fázi.

Proces uvolňování zvlášt v té druhé fázi může být spojen i s uvolněním emocí v podobě myšlenek na určité téma nebo přímo konkrétních emocí, které je dobré pak jen pozorovat a dále neprobírat.

Líbí se mi, že i když pracuju „jen“ s tělem, odezva se dostaví nejen v těle. Zprvu možná prohloubí chaos, když vyplaví uložené, ale nakonec vede k vědomějšímu tělu a tak i vědomějšímu životu.

 

Jak jednoduše předejít bolestem pohybového aparátu – úvaha č.1

A jde to vůbec? Myslím, že jo. Všechno je vlastně jednoduchý, jenže my ty jednoduchý řešení odkládáme tak dlouho, až nezbývá než hledat ty složitý.

Zkusím Vám nabídnout ty nejjednodušší možnosti předcházení vzniku bolestí pohybového aparátu a když nezaberou, tak příjdete za mnou. Platí:)?

 

Naše tělo je geniální „vynález“.. Někdy mě napadá, že kdybysme ho neotravovali, žilo by spokojeně neuvěřitelně dlouho. Jenže naše hlava, to je paní vedoucí …. no tak pak musí řešit, co si nadrobila. Kdyby alespoň trochu vnímala, co jí tělo říká o svých potřebách. Jenže ona si myslí, že tělo je lenoch, rozmazlenec, který ji jen komplikuje život a je nutné ho trénovat. A když se brání, tak ho nevnímat, ignorovat a odpojit se od něj.

Že uhádnu, co se vám teď honí hlavou:“A to mám teda sedět, šetřit se a tloustnout?“ Popravdě neumím odpovědět. Obojí je fajn cesta, obojí cesta ke smrti.

Máme určitou vrozenou energii a pak tu, kterou získáváme z jídla a dýchání. Energii využíváme na strávení jídla, na běžný mozkový a pohybový aktivity. Energie koluje v těle a když máme spokojený játra, tak koluje o to líp. A i když ji třeba není moc, tak protože koluje, je nám fajn. Když jsou játra nespokojený, energie stagnuje a my ji můžem rozhýbat náhradním mechanismem, což je sport. Energie taky stagnuje, když se zacyklují naše myšlenky a my ji můžeme rozhýbat náhradním mechanismem, což je sport. Opakování matka moudrosti:)).

Asi by se slušelo vysvětlit, co mám furt s tím kolováním energie. Čínská medicína nabízí pro mě snadno uchopitelný model vzniku bolesti. Vznik bolesti přisuzuje stagnaci čchi=energie a případně krve, v pokročilém stadiu. Přijde mi to logický – kde se to hýbe, tam je kyslík a živiny a kde ne, tak tam zůstávají odpadní látky a tvoří se prima prostředí pro záněty, bolest apod. Taková kaluž v lese, dokážete si představit? … to je žůžo. Chcete mít zatuchlé kaluže v těle:)?

Takže co zbývá, když neumíme zastavovat myšlenky a naše játra padají na ústa:)? Sportovat! ALE! Sportovní nadšenec má různé důvody ke svému nadšení… ukázat co umím, být pochválen, zničit se, sbalit protějšek, mít kontrolu nad svým tělem… jo a užít si to! A v tom posledním případě koluje všecko a v těch předchozích děkuje, že aspoň hodinu po výkonu si užije pocit blaženosti. Proč ne?!

Jsem pro hýbání se, protože to je cesta prevence bolestí čehokoliv, ale tak nějak hezky, s láskou ke VŠEM zúčastněným:))! Nenechte přehlušit prosby těla svýma představama. Tělo se sportu účastní, tak mu dejte laskavou pozornost. Ono Vám bude vděčné a bude Vás brzdit ve Vašich vysokých cílech dostat se do hrobu pořádně zhuntovaný.

 

Práce s tělem v období ponorů do hlubin vlastní bažiny

K psaní mě inspirovala včerejší nádherná přednáška Stanislava Grofa na téma psychospirituální krize. Byla jsem ohromena a užila si každé slova Génia. Pan profesor mluvil celý den a věřím, že téma by se nevyčerpalo nikdy. A ta zářící  85 letá bytost na podiu také ne.. spouštěče, popis krize, typy, zkušenosti z praxe, terapie a mezi nimi mimojiné pohybové aktivity a akupunkturu. Nebyl čas tohle téma více rozvádět a mně začalo naskakovat spoustu úvah… fyzioterapie, jóga a čínská medicína. Ach. Vnímám obrovský potenciál práce s tělem v takto závažných lidské duše se dotýkajících krizích.

Nemám psychlogické vzdělání a zde uvedené vychází z mé praxe fyzioterapeutky, studia čínské medicíny, jógy a dalších zdrojů. Jsou to mnou zpracované informace, domněnky a pocity.

Psychospirituální krizi vnímám ve svém, ale různými přednáškami ovlivněném jazyce jako proces odhalování všech obranných mechanizmů ega a posvícení si baterkou na vlastní stínová témata. Zdárné překonání krize pro mě znamená otevření se zranitelnosti, akceptace stínu, přijetí zodpovědnosti za všechny aspekty vlastního života (separace), naplnění vlastního potenciálu a následné prožívání celistvosti sebe sama jako neoddělitelné součásti celku.

Tělo máme teď a tady. Tělo je displej toho, jak se cítíme, toho jaký máme vztah k sobě a okolí a toho, co jsme prožili. Tělo nám jasně signalizuje, co potřebujeme právě teď. Tělo vnímám jako archiv prožitků a mám tendenci ho drze nazývat zhmotněným nevědomím. Díky těmto jeho vlastnostem vidím neuvěřitelný potenciál těla v rámci zdárného překonání psychospirituální krize. Je to skvělý diagnostický i terapeutický prostředek.

Díky čínské medicíně máme v ruce úžasné návody k zorientování se ve funkčním stavu organismu a v emocích klienta jen z pozorování a vyšetření jeho těla. Čínská medicína nabízí koncept 5 elementů, k nimž jsou přiřazeny jednotlivé orgány, meridiány, duše, ctnosti, emoce a psychické jevy. Podle postavení těla, pozorování jazyka a palpace jednotlivých drah můžeme poznat, jak na tom která dráha a orgán jsou. A pak přiřadit k jednotlivým fyzickým projevům psychické aspekty.

Tělo ale nabízí ještě více. Z rozsahu pohybu v kloubech, celkového napětí ve svalech a napětí povrchových vs. hlubokých svalů a stranové asymetrie těla můžeme vyčíst potenciál klienta, míru využívání obranných mechanizmů ega, vůle a vnitřních zdrojů. Podle rozložení typu tkání, vnímání těla, schopnosti selektivních pohybů a relaxace a dechového stereotypu získáme další informace, které nám poslouží k orientaci v klientově osobnosti. Vyšetřením napětí v jednotlivých svalových skupinách si nakonec můžeme tento obraz doplnit a potvrdit.

V terapii se dá tělo využít mnohými způsoby. Výhodou terapie přes tělo je, že klient nemusí na mentální úrovni nic zpracovat, a přesto s námi hovoří  jeho tělo jasnou řečí. Dále máme možnost nechat klienta v pasivní roli nebo ho zapojit a navíc může terapie probíhat i po skončení sezení ve formě domacího cvičení. Napětím v těle, postojem a výrazem dává klient najevo hranice, které někdy může mít problém verbalizovat. Tělo umožňuje využití některých objektivizačních metod účinků našich terapeutických zásahů, např. goniometrie – měření rozsahu pohybu v kloubu (no takoví nevěřící Tomášové pravděpodobně nedočetli až sem:)).

V terapii můžeme využít různé techniky uvolnění meridiánů, abychom uvolnili blokovanou energii, která se spolupodílí na udržovaní klienta v mentálním zacyklení a nedělá dobrotu v procesech trávení; pomohli klientovi od horkosti, která může v důsledku vyústit v nespavost a znovu rozpohybovali v pohybovém aparátu uložené prožitky pro jejich přijetí nebo zpracování. Lze stimulovat meridiány pro zlepšení funkce orgánů. Z aktivních technik je možné využít jógové techniky – ásany a pranayamy, sestavy qi gongu nebo techniky fyzioterapie. Klient si přes tělo může trénovat naciťování se na sebe, vnímání svých potřeb a hranic a přebírání zodpovědnosti za dílčí aspekty svého života.

V terapii jsou prioritou pocity bezpečí a komfortu klienta, jeho přání, limity a hranice. Je myslím také potřebné respektovat určitá obecná terapeutická pravidla. Tím je například cesta od povrchu dovnitř. Zákonitost, že teprve po uvolnění přebytku, přejdeme k doplněním nedostatku. A že k léčení některých částí nemůžeme přistoupit před jinýma. A především, že vše má svůj čas.. ale to nám naštěstí tělo umí dát najevo.

Pozitiv je milion, ale pro vyváženost chci zmínit, že i práce s tělem má svá uskalí a limity. Někteří klienti svá těla nevnímají nebo to není preferovaný a žádaný vstup do jejich osobního prostoru. A samozřejmě jde také o motivaci k překonání obtíží, jejich pochopení, vnímání smyslu terapeutického procesu a souznění klienta a terapeuta…

… Protože naše tělo bylo, je a dokud bude, tak bude jen tenká ochranná slupka naší zranitelné božské duše.

 

Proč se západní medicína nemá ráda s čínskou?

Opravdu nemá? Nevím. Na hloupou otázku hloupá odpověď. Ale kdybych článek pojmenovala: Čínská medicína je od narození té západní její chápavá kamarádka… asi by si článek nikdo neotevřel. Zaujme nás drama, kamarádství je trochu nuda.  Kde jsem vlastně vzala tvrzení, že jsou kamarádky? Západní i čínské medicíně je to jedno, co si o nich myslíme, obě tu už nějakou dobu fungují a dokud na naší planetě budou lidi, tak se asi budou obě používat. Kdo vytváří názor, za co stojí jedna nebo druhá je pozorovatel – člověk. Stvoření, které je ovlivněné tím v jaké rodině se narodilo a vyrostlo. Podle toho má nastavené senzory a pak jen filtruje a filtruje, až si přefiltruje realitu do snesitelné podoby, aby se z toho úplně nezbláznilo.

Já jsem si to vyfiltrovala taky po svém. Samozřejmě. A proto jsou pro mě kamarádky. Ve své práci používám obě a krásně se doplňují. Možná by mi vystačila jen jedna z nich, jenže nemám v hlavě tolik informací. Kde nemám fakta z té západní, používám představy z té čínské. A každý klient má jiné potřeby.

Čínskou medicínu vnímám jako jemnější z těch dvou. Člověka vidí jako malý výsek přírody, ale se stejnými principy fungování. Dřevo (představuju si kořeny) je v přírodě expanzivní, dynamické a vše prostupné a stejně tak určité procesy v nás jsou takové. Země je výživná, oheň zažehuje a zahřívá, voda chladí a kov dává hranice.  My jsme tyhle zhmotněné energie pojmenovali játra, slezina, srdce, ledviny a plíce. Jsme schopni změřit tlak, hladinu cukru, počet krvinek, objem plic, atd. ale nejsme zatím schopni sledovat energii, která tohle všechno oživuje.  Ale proto to přeci nemůžeme popřít. Už daleko předtím než se projeví problém ve struktuře, je problém ve funkci. Asi uchopitelnější je příklad z mého domovského oboru fyzioterapie: všichni chápou, že když si natrhnou sval, mozek ochranně zabrání svalům okolo, aby s poškozenou částí těla pohybovaly. Natržený sval se uzdraví, ale někdy se stává, že ochranný program přetrvá a takhle změněná funkce může pak ovlivnit celou řadu struktur v okolí. Stažené svaly způsobí kulhání, odlehčování a kdoví co ještě. Pomalu se může opotřebovat chrupavka v některém blízkém či vzdáleném kloubu. My to vnímáme nejdřív jako zvýšené napětí, pak bolest ve svalu, a pak kolem kloubu.

Podle typu člověka, kterému se sval natrhl se může situace vyvinout různě. Jsou lidé, kteří svá těla vnímají hodně a ti, kteří svá těla skoro až ignorují. Obě skupiny k tomu jistě mají své důvody a obojí je v pořádku, když toho není příliš.

S těmi, kteří jsou k tělu vnímaví se pracuje dobře v tom, že přijdou ve chvíli, kdy je bolí sval a ještě není poškozená struktura. Je ale potřeba, aby si uvědomili, že mají obrovský dar vnímání těla, a že každé píchnutí neznamená odumření svalu, artrózu 3.stupně apod., že je to jen projev dysfunkce. Tato skupina je přístupná fyzioterapii nebo čínské medicíně, které je v těchto funkčních věcech hodně silná. Fyzioterapie opraví nefunkční program v mozku a uvolní stažené svaly. Čínská medicína přes dynamickou energii dřeva rozproudí energii tam, kde nekoluje. A přes prvek země vyživí to, co je bez prokrvení a důležitých látek pro správnou funkci. No ale bez důvěry to prostě nejde:).

S těmi, kteří své tělo nevnímají, máme my terapeuti trochu těžší práci. Snažíme takové lidi naučit vnímat, co tělo říká a někdy to přináší jen samé zdánlivé komplikace. To nezbedné tělo hlásí potřebu odpočívat a zdá se, že leniví a už nikdy nebude šlapat jako hodinky. Pak se ale zregeneruje a zase funguje jako obvykle, ne-li lépe. Tahle skupina lidi je zvyklá jít hodně přes své hranice. Mají silnou vůli, takže když se pak rozhodnou, že se uzdraví, tak se teda uzdraví. Když se rozhodnou, že se neuzdraví a tělo dál nevnímají, struktury se přetíží, kloub se opotřebuje a je potřeba ho vyčistit, vyměnit, stabilizovat apod. A díky naši západní medicíně to můžeme a umíme taky.

Bylo by zjednodušující napsat, že čínská medicína je funkční a západní strukturální, protože fyzioterapie řeší taky funkci a čínská medicína umí pracovat i se strukturou. Škatulky jsme zas vytvořili my, protože mozek potřebuje třídění. Jinak by se utopil v záplavě informací.

Vlastně jsem vám jen chtěla nabídnout můj pohled na aktuální téma. Posdílet, jak to mám v hlavě roztříděný já. Obě medicíny používám a píšu o svých zkušenostech. Jsem si ale vědoma, že jsem taky jen to stvoření s omezeným vnímáním světa a můžu se úplně mýlit.

 

„Sestři, paní magistro, paní fyzioterap**ko….“ „Víte co? Říkejte mi Lucie.“

Dneska jsem byla v Motole za bývalýma kolegyněma z neurologie. Potkala jsem tam i spoustu dalších lidí, kteří byli u mýho fyzioterapeutího zrodu. Zrovna tam měli státnice a mně se cestou domů vybavilo všechno, co jsem tam prožila.

Jak jsem se skoro omylem přihlásila na tenhle obor – práce s lidma – super, žádná krev – super, není to tolik šprtáni jako na medicíně –  super.

Jak jsem den před ústními pohovory četla rozsáhlou úvahu o eutanázii a druhý den si tohle téma vytáhla.

Jak jsem byla šťastná, že se ten nepříjemný pán, který se mi za celou dobu ani nepodíval do očí (omlouvám se pane profesore, byla jsem Vás neznalá), nezeptal na to, co je to fyzioterapie… protože kdybych mu to řekla, tak by se mu asi protočily ty jinam koukající panenky.

Po bakaláři jsem nerozuměla ničemu. Měla jsem trochu informací o těle, trochu praxe, ale spojit to, co bylo v hlavě s tím, co jsem viděla, mi nešlo. Pán Bůh to věděl a dalším zázrakem se dvojkařka, spíš trojkařka a lemplice dostala na magisterský studium. Měla jsem dva roky navíc, abych pochopila. Měli jsme spoustu super přednášek a kurzů. Vojtovka v Olomouci nebo ty vinárny tam nebo to byla samotná Olomouc?? mě ohromily.  Vlastně mě ohromila neurologie – ty drátky do mozku a to provázání s tělem.

Po státnicích jsem začala v Motole na neurologii pracovat. Půl úvazek tam a půl na ambulanci. Hezký dva roky. Doufala jsem, že už budu všechno konečně umět, podívám se, uvidim, udělám a vyléčím. Jenže já ani neviděla, necítila a tak jsem jen dělala a občas vyléčila. Jenže léčila jsem svým umem, tou pozorností nebo ty léky léčily nebo se léčil pacient sám? Chtěla jsem se od někoho učit, protože fyzioterapie je přece řemeslo. Ale  měla jsem strach, že někdo zjistí, co mám v hlavě. Popravdě jsem tam měla spíš chlapy než symptomatologii herniace v různých etážích Cp nebo Lp.  Styděla jsem se za to. Všichni mě chválili, ale mé já spokojené nebylo. Chtěla jsem být Kolář nebo Bitnar a chtěla jsem umět mobilizovat, protože to přeci dobrý fyzioterapeut umí. Kurz mobilizací u Poděbradských byl skvělý, ale mobilizace jsem pak v praxi opět nedělala.

Pacienty jsem léčila od krku, od pánve, od plosek a světe div se, bylo pořád slušné procento vyléčených a nějaké těch nevyléčených. Z venku supr, ale vevnitř zmatek. Přišla opět otázka, jestli léčím metodama, pozorností, záměrem nebo láskou? Já chtěla léčit znalostma, protože tak to dělal můj guru. Intuice mi byla málo. Navíc jsem byla paní magistra a ta musí vědět, nemůže čarovat. A pak mi úplnou náhodou kamarád řekl o škole čínský medicíny, a protože to byl kamarád, který znal, pan doktor, tak jsem usoudila, že to nejsou čáry a já můžu. Věděla jsem, že to je to ono, ale nevěděla jsem, co s tím, protože přednášky mě zoufale nebavily. Zkusila jsem jinou školu a ta byla úžasná, ale učit se 150 bylin čínsky, česky a latinsky, na to moje hlava nebyla. Radši jsem cvičila qi gong a jógu nebo se hrabala ve svých emocích a svém nitru. Až jsem se přes imaginace a meditace dohrabala k psychosomatice. Tam to začalo konečně secvakávat až to zacvaklo. Čínská medicína, fyzioterapie, jóga a psychosomatika je teď můj život, moje vášeň. Intuice i rozum se tam kloubí a já jsem vnitřně spokojená a snad i moji pacienti. Vlastně dělám skoro to samé co dřív, ale konečne vím, co dělám nebo si to alespoň myslím.

Prošla jsem dlouhou cestu, plnou zdánlivě slepých a zoufale tmavých uliček, jejichž zákoutí mi ale vždycky daly něco, co jsem pak potřebovala. Zní to asi divně, ale jsem ráda za každýho nepříjemnýho učitele a pacienta, za každou nepovednou zkoušku, za blbou náladu, za obdiv, který mám k těm, co umí mobilizovat, za svou neschopnost mobilizovat a vidět souvislosti v pohybovém aparátu, za zjištění, že to umět nemusím a přesto můžu plnohodnotně žít. Jsem vděčná za zjištění, že možná jsem jen vysokoškolsky vzdělaná masérka, ale dělám to, co jde mně, Lucii, a tak si tak klidně nechávám říkat. „Lucinka“ je fajn jméno …. a profese.