Občas sama sebe překvapuju.. Jsem schopna se ze dne na den rozhodnout, že pojedu do Thajska, protože nemám žádné plány, jak strávit dovolenou, a zrovna v Thajsku je kurz masáže vnitřních orgánů vedený mým nejoblíbenějším Mistrem – Mantakem Chia.. před měsícem mě to prostě najednou přišlo jako dobrý nápad a byl to sakra dobrý nápad:). Pak už jen hledám znamení, že to je dobrá volba a přehlížím všechna zaškobrtnutí. Tentokrát těch znamení bylo milion. Letenky mi zařídila má úžasná klientka, můj dobrý anděl.. Na účtu není moc peněz a tak potřebuju levné ubytování. V resortu, kde se kurz koná, mi nabídli skoro dvakrát levnější pokoj… s tím, že to je questhouse Mistra.. Pravda, začala jsem si myslet, že budu přímo v domě Mistra a to se nekonalo, ale jinak perfektní ubytování… vlastně nazačátku jsem byla nervózní z neustále puštěných sušiček na prádlo… ale po zjišťení, že ty údajné sušičky sedí na stromech a nožičkama synchronizovaně „suší“ svá tělíčka a jsou po celém areálu, jsem se uklidnila… další znamení byla nabídka – opět od mé klientky – abych na Phuketu udělala pár snímku luxusních vil a v jedné z nich bezplatně bydlela… přemýšlím vteřinu…. jo, tak to beru…
Vnitrostátní letenky jsou levné a z pracovní dovči se stává skvělý výlet s průvodkyní Joy. Zábavnou a vřelou thajskou ženou, která mě doprovází po vilách.. luxusní vily, luxusní program…. 4 dny utekly jako voda jako vlny rozbouřeného moře, do kterých se Joy bála vstoupit. Ale vždy usměvavá čekala až se kachna vykoupe a zahalená odpočívala ve stínu.. Sand, sea a sun – no please:)!
Přesun do Tao garden v sobotu v pozdních hodinách. Letadlo a taxi, smradlavý batoh ze zavazadlového prostoru, cesta taxikem 45minut po tmě do nikam, sušičky, hlučná klimatizace.. nebylo mi líp s Joy? Doma? Kdekoliv jinde?
Ráno budíček v sedm. Recepce: „Kde máme prosím uvítací ceremoniál, ten v sedm třicet? Myslíte ten v 7:30 pm? Jo ehm… pm, really?“ Jakože jsem vyměnila kvůli jednomu písmenku luxusní ubytování za tohle? Asi jsem dostala den navíc, abych ho mohla strávit užíráním se proč jsem si opět důkladně neprostudovala informace o kurzu. Ale ne, byl to supr den. Skvělý bazén, skvělé jídlo…
Akorát bez kafe? Ani tao kafe?? Když je tao wifi…. později jsem našla kavárnu a dost mě uklidnilo, že můžu své srdce pravidelné zneklidňovat šalkem dobré kávy. Potkávala jsem lidi, kteří mi kladli divné otázky: „Jsi tady pro Chi Nei Tsang? Whats? You mean massagge of internal organs? Tak to jo!“ Kvůli tomu tady přesně jsem, akorát to neumím ani vyslovit… moje klasika. Jinak ty bytosti vypadaly normálně, bez batiky a šílenství v očích. Večer byl uvítací ceremoniál. Mistr Mantak Chia, ke kterému jsem dorazila, abych ho stihla živého, vypadá, že ho levou zadní porazím v závodu kdo dřív umře, byl okouzlující.. jako hlavně teda byl normální!
Mám předsudky, já vím… ale pracuju s tím… vlastně takhle … je to v pořadníku… And the hightlight of the day… představme se vzájemně! Tuhle pasáž miluju, vyloženě si v tom libuju už od střední. Proběhlo to ale v klidu. Myslím, že ve skupině 45 lidí usnete zhruba po 8 monolozích, zvlášť když je většina v japonském jazyce. Probudilo mě snad jen: „Jsem Alessandro, se dvěma S, ne ten s X“.“Jsem Lucie, Česká republika, fyzioterapie, jóga, trochu akupunktura, chtěla jsem především vidět HO a potřebovala jsem aby se mi vešel kurz přesně mezi rozlučkovou party kamarádky a její svatbu, tak jsem tady. Jo a taky je to nejmíň ezo kurz z těch, které pořádáte. Bála jsem se šílenců v batice s blesky v očích. Tak jsem na to Či Nei cosi dost zvědavá“. No dobře, byla jsem mnohem mírnější, ale takhle bych se myslím docela zviditelnila, což taky miluju. A velké překvapení! Ani nevím jak mám za kamarádku Němku a Francouzku – trochu .. vlastně úplně.. chichi .. – dêja vu z Indie.
Ale tentokrát se kamarádím i s Novozelanďankou, Australanem, Francouzskou č. 2 a ItaloEgypťankou. Asi díky tomu, že už první den začínám rozpoznávat cosi jako anglická slovíčka vycházející z úst protinožců. V Indii se mi to zadařilo po 3 týdnech. Díky pane Kupko… my dear teacher of English! Vím, není to se mnou snadné, ale vidím pokroky. Už se mi nestává jako jedné Francouzce, že se zoufale snaží najít dick na svém těle a nedaří se jí to. Australanka se snaží přijít na kloub tomu, co že to Francouzska hledá, ale v záchvatech smíchu nakonec nikdo neví a v Thajsku už vůbec nikdo nic radši ani nechce vědět.
Ráno cvičíme Qi gong a učitel ze Švýcarska vyzývá ke stažení Pyrenea. Usmívám se, Pyreneje miluju, ale tuším, že o ně tu nejde.. stahuju pánevní dno neboli Perineum, soustředím se na „lambr“ a jsem spokojená, že jsem prý spolu s ostatními „winner of the day“! Cítím se tak. Hodně tu krkáme, protože „gaz“ to je to nejhorší! Respektovaná osoba, guru, v posluchárně si do mikrofonu krkne jako zvíře a poznamená “ It was a good one, haha.“ Pak mějte respekt. Masáž bránice tu zvládaj dokonale.
A teď vážně. Hodně mi to dalo. Chi Nei Tsang je skvělá masážní technika, která udělá zázraky, ale je náročná. Nic není striktní, jde o cit v rukou, intuici, kam sáhnout, jak hluboko, jak silně. Orgány břicha a hrudního koše ukrývají emoce, které když uvolníte, tak vám nedají v noci spát.. spolu s horkem a hlučnými potvorami. Musí se pomalu a s citem. Zvlášť když jediný, kdo vám může pomoct s problémy se spánkem vypadá jako Mrakomor z pohádky Princ a Večernice:))..
Mantak Chia je Mistr, pro mě určitě, Mistr svého řemesla. Dřív jsem si na kurzech říkala „bože co to říkaj, vždyť tohle není pravda nebo minimálně né vždycky“. Tohle mi dává smysl, naprostý. Poprvé vím, že tohle budu ochotna dělat i na svých příbuzných. Na nich se vyřádím:). Poprvé vím, že chci být instruktorka. No dobře, promluvíme si o tom za měsíc. Evidentně bych měla ještě promasírovat oblast ledvin a usmát se na své srdce, abych trochu vychladla:).
Každopádně a to hlavně 🙂 thajské dobrodružství, které nebylo v plánu mi dalo hooodně. Myslím, že tam nahoře se někdo velmi snaží o to, abych se naučila přijímat, to co je teď a tady… co přichází, aniž bych o to žádala. Abych si uvědomila, že i přesto, že můj život není takový, jaký jsem si vysnila, tak je sakra dobrý… A já jsem za něj sakra vděčná. A teď už musím jít užívat si poslední tři dny v Thajsku.. poslední tohoto výletu, samozřejmě ;). Protože, Mantaku, za rok jsem tu zase!
